Stín
Stín
na pokraji skály
jen tak stála
slzy dolů kapaly
skočit se bála
bála se i návratu
byla tak bezradná
zničená z rozvratu
před ní jen vidina prázdná
a tak jen postávala
nevěděla co s tím
kolem se rozhlížela
v dáli spatřila stín
stín, který se k ní blížil
mlčky se vedle ní postavil
prý s osudem se nesmířil
smutek že ho zaplavil
a tak teď na skále oba stojí
bez slibů prázdných
smutek je k sobě pojí
propleten vidinou dnů jasných
stojí a nechtějí skočit
a oba se bojí návratu
as měli by spolu vykročit
neb malá naděje vzkvétá tu
.
.
přesto
.
.
jen je nechme ještě chvíli
ať si užívají útesu krás
ať jejich víra v nich sílí
ať se kolem rozprostře jas
Copyright © 2008,Caracol
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Stín je také naše druhá polovička... A je to vážně silné a krásné! :-)
03.09.2008 01:25:00 | Anita Buchtová
Asi má každý svůj stín,který se oobjevuje,nebo ho alespoň cítíme ve vyhrocených situacích.Krásně napsáno!!
02.09.2008 07:57:00 | čertíček
můj komentář je tato "zpráva"...
http://www.youtube.com/watch?v=xOa4ZzcRNQ0&eurl=
01.09.2008 16:19:00 | blue
Se mi moc líbí :)
A říká se: "Pokud je někde stín, světlo je poblíž"
01.09.2008 15:47:00 | Alan Black
ST! je za vyjádřené pocity. Velmi působivé, má to svoju hloubku. Jj, možno aj ten stín může být pro nás skutečně nadějí, i když třebas jen maloučkou.
01.09.2008 05:55:00 | NikitaNikaT.
