Tobě...

Hrot šípů slunečních slétl k nám z nebe
v příšeří jilmovém ,dotkl se Tebe.
Barva Tvých očí se rozlila po kraji
zelené uhlíky řežavě doutnají.
Karneol vlasů chystá se vzplanout,
rozdmýchán, divoce začíná vanout.

Dráždivé divadlo snovým se zdálo,
pár tónů z palety-stačí tak málo,
spojeny v celek,jenž vybraný jemně,
rozehrál akordy vzbuzené ve mně.

Odstínem ze svých rtů zbarvilas oblohu,
(drama teď vrcholí,dýchat už nemohu),
krvavě rudá se oděna v kašmíru,
všechny ty barvy si vybíráš na míru.

Na papír vyryl jsem pocit z té chvíle,
tóny však pohltil do křídově bílé.