Slovní prstoklad
Slovní prstoklad
Jak závan větru, jak čerstvá voda horské bystřiny,
proudící vodopád sestavený z vět,
bez varování a z neznámé příčiny,
zveš duši znavenou teď na výlet.
Kudy mne vyvedeš z tmavého sklepení?
Vstupuješ do mého hájemství!
V ledové samotě těžkého zatmění,
ukrývat chci svoje tajemství!
Zažehls vyhaslou svíci svým plamenem.
Hřeje mě tvůj slovní prstoklad.
Na struny duše mé životem znavené,
ty smíš nyní něžně hrát.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Struny duše...k nim něžný prstoklad...ve větvích života...láska si klokotá :o))
01.09.2008 17:46:00 | labuť
... a tak něžně písničku si broukám ... Pěkné dílko, ST! za obsah, obraty.
01.09.2008 17:23:00 | NikitaNikaT.
Evidentně se zas tak neosvědčilo kritizovat i to, co se mi líbí (asi mi není věřeno, že se mi fakt líbí) a upřímně a někdo o to holt nestojí... takže... něco bych asi našla, ALE LÍBILO SE MI TO, JE TO PĚKNÉ A NĚKTERÉ OBRATY OBZVLÁŠŤ.
01.09.2008 17:16:00 | okousaná od světlušek
