Slovní symfonie
Slovní symfonie
Jak tajemnou nocí když luna se rozzáří,
popsaná v milostných hrách,
hudbou svých vět kouzlíš ruměnec ve tváři,
postíráš z duše mé prach.
Z notových partitur vznáší se ke hvězdám
tvůj sametový hlas,
kouzelný nápěv, ten složil snad Pánbůh sám,
pro touhu, co je v nás.
Perly svých vyznání vložil jsi do květů
v úžasné melodii,
skládáš mi do duše z pradávných sonetů
nádhernou symfonii.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Že asi přesně víš,
jak slova v duši kvetou,
tak proto stále piš
- zas rozkvetlou větou.
Protože psaní bývá o nápadu
reálu života, anebo o snění,
a že Tvůj styl nemá vlasně vadu,
to lidé vnímaví vždycky ocení...
03.09.2008 10:33:00 | zzlatý
Něžná a procítěná. I já z Tvých slov cítím, že ten, komu je určena, si ji zaslouží.
02.09.2008 16:13:00 | Špáďa
