Báseň pro Lásku

Anotace: .

Tenkrát co poprvé jsem stála u dveří
hledíc na tebe
prohodila jsem pár vět se tvým stínem
ale tenkrát se svět nezbláznil.

Popíjejíc svůj lehce ohřátý čaj
bez jasného výrazu ve tváři
hledajíc odpovědi na otázky
ve svém nitru.

Sto let staré zapomenuté vzpomínky
ztratila jsem sen a druhý byl v nedohlednu
bolest se vracela spolu s návaly hrůzy
do podzimního chladného dne.

Tenkrát jsem tě potkala podruhé
můj stín nyní hovořil s tebou
nyní jsi to byl ty kdo mluvil
s pouhým odleskem kohosi
tvé oči však vytrhly mne z myšlenek.

Nyní tančily jako plamínky ohně
nebezpečně se vlnily
hladily se
sžíraly se touhou
najednou se svět otáčel
bláznivě a rychle.

Láska, tak tomu říkají
ale nebylo to ono
nebyla tu ani špetka lásky
rozum stačil chápat
byla to vášeň, něco nového
A pak.....
studená sprcha.

Medvídku? Medvídku?
Temnota, prázdno, strach
Znovu se propadam do nicoty
Piji málo oslazený čaj
Mísím ho se smutkem.

Znovu se toulám ve zlatých uličkách
mého zahanbeného svědomí
zmítám sebou pokaždé
když tě vidím.

Jsem v jednom ohni
při každém dotyku
tvých rukou
lekce pro příště.

Nevěřit a nemilovat.