Anotace: ...k oslavě veršů a hudby...
'
Když slyším verše krásné,
něžné a jiskřivě jasné,
nastavím pohárek smyslů...
Chci tu nádheru pít!
Hra se slovy a s půvaby řeči
i mnohé radosti života předčí
a mateřský jazyk mou duši hladí...
Navěky s verši chci žít!
Vznešené pocity pak mívám,
když krásnou hudbu slýchám,
až do morku kostí mi proniká...
Ať tóny ty božské věčně mi zní!
Zasněné cello i housle veselé,
jsou moji věrní, nezištní přátelé,
a hudba mou duši konejší...
Až do skonání chci být tu s ní!
Verše a hudba, ta zázračná umění,
války a zloby nic na nich nezmění,
i když se snažily zničit a zadupat,
člověčí duchovno uvrhnout do tenat,
hudba i verše, toť písně vítězů,
otroci zla jsou zbaveni řetězů.
Nerudo, Vrchlický, vy pěvci básní!
U vašich veršů člověk se zasní...
Bolístky přebolí, rány se zacelí,
ač dříve smutní, teď už jsme veselí.
Dvořáku, Smetano, básníci tónů!
Ať zní vám k oslavě těla všech zvonů.
Bolesti přebity, životy zkrásněny,
duše pak zhojeny, obzory zjasněny.
.
Tak tuhle jsem četl přesně 9*, a byl jsem bezradný. Připadala mi jak nasekané řízky a kousek flákoty. Ale tak jsi to nemyslel, že ne ?
Teď to beru takhle-
šup do nás jednu sloku
šup do nás druhou sloku
šup do nás třetí
čtvrtou
Vygradovat smysl sděleného.
A nakonec jemnou melodii tří slok.
Dobrý píšu b.
19.09.2008 08:09:00 | kouzelníček
Člověk s člověk málokdy nachází soulad, ale s hudbou a uměním ladí překrásně.
09.09.2008 06:02:00 | Iva Borecká