Na křídlech slasti z nočních chvil..
Uléhám tiše do květů peřin..
A pluji cestou snových vteřin..
Za víčky rozsvícený svět..
K něze a lásce chci přivonět..
A cítit se, jak vzácný květ..
Co dlaně Tvé hřejí,
jak sluneční svit..
A rosa Tvých rtů,
dává mi vláhu pít..
Já budu květ..
Ty..
Něžný..
..Zahradník..
...nějak mi v té prvé sloce , ty květiny připadají zbytečné , asi bych to napsal trochu jinak , ale je to tvůj styl a jsi v něm dobrá ...Jinak je to moc citlivé dílko a moc mě oslovilo svou žádostí po tom aby se vyplnilo ve skutečnosti ...Jirka
09.09.2008 08:59:00 | kavec
ST! Básenka nepotřebuje komentář, je to skvost sám o sobě, nechci jej ušpinit svými poznámkami, které nendou ani popsat kdrásu dílka. Tohle mě hodně zasáhlo a úžasně zamilovaný konec. Krásně sni.
09.09.2008 06:29:00 | NikitaNikaT.
Ty píšeš prostě kouzelně. Líbí se mi to, líbí se mi, jak se to postupně obměňuje ty nápady a ukazují se nové obrazy a tak... všelijak...
08.09.2008 23:01:00 | okousaná od světlušek