Stejně tě miluju

Anotace: je to pro moji bývalou holku a pro mě je to nejhezčí básnička, kterou jsem kdy napsala...( for Katch ) 13.05.08, 22:14

Slabý chvilky,
poslední dobou,
jen vzpomínky,
se mi hlavou linou.
Proč musím na všechno
jenom vzpomínat?
Žiju přece teď,
nechci za minulostí stále utíkat.
Byl jsem sám,
jen já a moje srdce,
stálo dlouho nehnutě,
rozhoupalas ho lehce.
Najednou mi začlo
bušit rychleji než dříve,
jakoby mi naznačovalo,
budoucí krásný chvíle.
Vyběhl jsem ven
a šel to říct světu,
že jsem šťastnej, prakticky vzato,
Bože, já miluju,
a teď to vyjde, cítím to!
V očích měl jsem jasnou zprávu,
místo zorniček srdíčka,
vysmály se minulýmu prázdnu,
lidská blbost a všechna starost
najednou mi přišla tak strašně maličká.

Do srdce jedna tepna
a z něj druhá,
konce mých aortových bran,
cítí chvění,
výměna.
Ona ven
a ty dovnitř, prosím...
brečím,
né kvůli ní, ale kvůli tobě,
štěstím.
Další kapitola mýho života?
Už není třeba se ptát.
Už jsi rozepsaná,
a nelze přestat psát.
Jak rychle jsi do mě vstoupila,
tak rychle jsi mi chtěla zamávat,
moje srdce by se zhroutilo,
nestálo příliš pevně,
nesmí se s ním jen tak zahrávat,
když miluje, tak věčně.

"a teď to vyjde, cítím to! ",
asi jsem měl rýmu,
nebo to tak možná jen chtěl,
udělat radost srdci mýmu,
a nepatřit jen do bezduších těl.

Miloval jsem,
strašně moc tě miloval,
nebyla jsi přece jen sen,
a jestli ano, tak byl strašně krásnej,
nechtěl jsem se probudit, nechtěl jsem den,
ráno byl všemu konec jasnej.
A to moje srdce
zase hodilo na zem,
nikoho jinýho nechce,
jenom tebe,
vždyť jsem do tebe blázen.
A i když mi budeš denně říkat,
"je konec, nesnaž se!",
tak tě budu vždycky milovat,
dokud na mě smrt bílej prach nesnese.

Díky tobě,
můj život byl "něco",
najednou byl prostě víc,
a já už ten pocit nechci ztratit,
a zase být to prázdné "nic".
Já vím,
že už mi šanci nedáš,
ani kdybych ti modrý z nebe přinesl,
ale co s tím naděláš,
já byl vždycky ten, co to horší odnesl.

Jednou se třeba dočkám,
a mý srdce zase nebude stát nehnutě,
nebo si na tebe počkám,
až budeš chtít slyšet to moje: "Miluju Tě.".
Nebo po svý cestě najdu někoho jinýho,
kdo mi vyléčí mý tělo zabitý,
a já si budu přát jedinou věc,
aby ten "někdo" byl takovej jako ty.
Ne, já nechci jinam,
já chci tebe,
chci se s tebou večer dívat
na zapadající nebe,
a do ouška ti šeptat,
nesmyslný slova,
aby ses mě zeptala: "cože?",
a já ti to mohl říkat znova a znova...

Nevím, proč brečím.
když tohle píšu,
nechci,
možná, že cítím ten chladnej konec,
tu jistotu, že už mi nedáš šanci.
Ale i když budeš ode mě daleko,
nepodíváš se mi už do očí,
budeš se bát,
že řeknu něco, co tvým světem zatočí,
tak nikdy nezapomeň,
že tu jsem pro tebe s otevřenou náručí,
pořád ti svítím na cestu jako pochodeň,
a ta se ti v životě nikdy neztratí.

Poslední věc,
chci ti říct,
že ať se toho stane sebevíc,
že stojím tu,
otočenej k tobě,
a moje srdce mě prosí,
ať se vrátíme k sobě.
A i když se to nestane,
tak ti, lásko moje, slibuju,
že tě stejně přes všechno to
strašně moc miluju!