Anotace: se pomalu blíží
kroužím v řevu
kde i padlý ožije
už bylo dost hněvu
přichází ataraxie...
křičím své myšlenky
které nikomu nepovím
budoucí vzpomínky
radostně se bojím
v řevu mlčících
mou ne-existenci
obklopujících
jsme jak dva hnanci
jsme k sobě hnáni
lítostné pokání
nám oběma brání
ukončit zoufání
/nebo doufání?/
umírám na pocit
že vzdáleně brzy
nastane blahobyt
vyschnou mé slzy
Copyright © 2008,Caracol
14.09.2008 09:26:00 SZN
Magnety jsou k sobě přitahovány silou a nějaký strach ze známého neznámého není nic platný...
14.09.2008 07:49:00 čertíček
Máš pravdu,bojíme-li se radostně,přichází ataraxie.Ale to každý nedokáže!Moc ti to přeji.
13.09.2008 23:18:00 NikitaNikaT.
Přeji, aby ta autarkie vydržela co nejdéle, je to velmi myšlenkové dílko, pro mne zajímavé a upoutalo. Zlváště křičící myšlenky, nikomu nepověděné ... ST!
13.09.2008 18:39:00 uživatel smazán
Moc (zau)jímavé...:))