Bojím se a bolest má
Jak prototyp fobie zní,
Když mé srdce se chytá šance
A o lásce jen sní.
Matně hoří blýskavice,
Bojím se, že brzy zhasne,
Nad obzorem vychází
Slunce – ač pod mrakem, jasné.
Oči jako diamanty
Perleťově šedá zář,
Jemné rysy,
Zvláštní profil,
Usměvavá tvář.
Uhýbám, mám strach,
Bojím se,
Jsi srdce vrah,
Bojím se,
Že mne shodíš z nebe,
Mám radši utéct,
Když chci Tebe?
Mám dát zas sbohem citům,
Zapomenout a jít dál,
Aniž bych věděla,
Zda o to, co já,
Bys také stál?
Milovat či srdce zničit,
Zase znovu mám,
Milovat či vzdát se Tebe,
to dilema už znám…
Tuším, že mi ublížíš,
Ven problesknou moje city,
Dokážu se ubránit –
Když mou hvězdou, mým snem jsi Ty?
ST! hlavně za poslední sloku, myslím, že to dobře uzavřela. Dílko hodně myšlenkové a pocitové.
15.09.2008 12:51:00 | NikitaNikaT.