Anotace: Každý to někdy zažil a kdo říká, že ne, tak se nemá proč radovat. I na něj tohle zklamání už čeká někdev dáli ...
Byla jsem sama,
na toulky vlastním světem,
a zrovna tys v něm musel zabloudit.
Kytkou s krásným květem,
ses rozhodl očím mým lahodit,
o své lásce ke mně dlouze básnil jsi.
Donutil’s mě rozum zahodit,
abych uvěřila tvojí lsti.
Nebál ses koketovat se lží ani přetvářkou,
pečlivě skrýval jsi,
že pro tebe jsem jen pouhou náhražkou.
Nejdřív’s mě líbal,
pak na mě plival,
za rok a den při vzpomínce zíval.
Pro nový žal je moje srdce ještě málo smělé,
nechte mě tedy kráčet dál,
na mé cestě osamělé.
rozesmutnilo mě to... při té představě, mi běhá mráz po zádech... nechtěla bych aby se takhle hnusně ke mě ještě někdy někdo zachoval...
23.03.2009 16:19:00 | tvoje líčko. ale můj ďolíček
Tohle k tomu také patří, byť je to tak nemilé :( Báseň je hezká ...
29.01.2009 21:22:00 | Lilly Lightová
bohužel tyhle pocity znám taky...něco podobnýho mě už párkrát potkalo...člověk pak ztrácí naděje až je úplně ztratí...a srdce pomalu kostnatí...a pak už necítí...
18.01.2009 21:02:00 | jesus of darkness
To se mi líbí, že je to skoro jako normální řeč. Obsah jsem nevnímal, omlouvám se.
06.11.2008 21:01:00 | ludmil
každej si tim projde... :-( někdo jednou, někdo víckrát..někdo to zažívá pořád..:-(
16.09.2008 21:13:00 | Gothic.Princess