Sníh.
V mých představách kráčíme spolu zasněženým parkem.
Držíš mě za ruku,
Já štěstím zářím.
Navzdory všem upjatým tvářím…
Když jsem s tebou, je mi krásně.
Jsi inspirací, múzou…
Touhou mou tvořit básně.
Tvůj šepot mi zní v hlavě,
Toužím získávat Tě hravě
Až s Tebou splín odeznívá,
Jak to v lásce bývá
A já zahazuji pochybnosti,
Beznaděj i minulost.
Vychutnávám si Tě zplna,
S Tebou, naši přítomnost.
V představách mých líbáš mne
A chceš mne obejmout…
Já srdce Tvé chci chopit do svých snů, zajmout…
A nepustit,
Navždy skrýt před jinými světy –
Jak silné jsou…
Ty prázdné věty.
Chtěla bych Ti říct, co k Tobě cítím -
Je toho tak moc –
Zašeptám to snům,
Počkám, až přijde noc.
Buď se mnou a buď i sám –
Mně stačí, že Tě ráda mám.
Upřímná básenka. Jsi hodně skromná, stačí Ti mít jenom ráda ... vím, že milovat a být milovaná je mnohem lepší, také znám, že to není jen tak a jednoduché ... bolavé dílko, sic pěkně napsané, myšlenkové, ale smuténkové. Kéž bych mohla pomoci, třebas jen na dálku malé pohlazení, či obětí poslat ...
16.09.2008 10:16:00 | NikitaNikaT.
... upřímně napsaná ... leč něco mi tam chybí ... nějaká poetika ... přijde mi takové moc popisná ...
16.09.2008 09:59:00 | JardaCH