Naplnils mě zvláštním klidem,
láskou ke sobě, druhým lidem.
Smutek je však v mojí duši,
neboť odloučení tuší.
Každá chvíle, kdy jsem sama,
bolest dosud nepoznaná.
Duše má se tuze rmoutí,
chtěla v tobě spočinouti.
Naděje však problýskává,
snad i já jsem pro tebe ta pravá...
Není to sice úplně dokonalé, ale co taky je, že. Rozhodně ne začátečnické. To, co z toho vyznívá a způsob vyjádření (tím myslím i osobitý styl autora po přečtení více básní), je něco, co mnohým chybí a má hloubku, sdělení. Nějaké nedokonalé rýmy, verše nebo rytmus - to je jen technická stránka věci, která se dá vždycky nějak dopilovat, aniž by básni ubrala na poetičnosti.
29.09.2008 09:12:00 | denebrin
No, já bych nebyla tak přísná. Ta báseň mě něčím oslovila. Má v sobě takovou - nevím jak to řící - naivitu. A v tom je právě její kouzlo.
17.09.2008 16:21:00 | danaska