Bubny v mojí duši
bijí na doraz
otevírám oči
promeškaný čas.
Falešný klid
praská jako blána
konečně vidím život
jako panoráma.
Bolí mě na hrudi
dnešek mě tedy
krutě probudil.
Lásko moje,
kam jsem dala oči
v naivní důvěře
že jsi to chtěl skončit.
Lásko moje,
nemáš na to
přervat tohle
nekonečné pouto.
I když rozum
žene chlad náručí
srdce
se nikdy nepoučí.
Lásko,
co teď dál?
Podzim navane
listí ku prahu.
Dostaneš někdy
odvahu
abys opravdu
miloval?
Někdy jsou zbabělí,
a láskou se na první pohled nechvějí,
ale třeba se to zlomí,
než sněhem zapadají stromy...
20.09.2008 19:04:00 | spare