Návštěvnost
Vzpomínky
Vzpomínky
V parku na lavičce sedím,
přemýšlím, co udělat dál?...
Přes slzy v očích, do světel lamp hledím,
už jen sním, o někom, koho bych si přál.
Přichází vzpomínky, pravda v nich,
tvrdá pěst, co chrání svůj sen.
Odchází naděje, daleko v očích hlubokých,
přichází další… nepovedený den.
Kapičky deště, stékají po tváři,
bubnují do světel vysoko nademnou.
Pokaždé uhasnou, pak zase zazáří.
nechtějí odepsat mou naději nadějnou???.
přemýšlím, co udělat dál?...
Přes slzy v očích, do světel lamp hledím,
už jen sním, o někom, koho bych si přál.
Přichází vzpomínky, pravda v nich,
tvrdá pěst, co chrání svůj sen.
Odchází naděje, daleko v očích hlubokých,
přichází další… nepovedený den.
Kapičky deště, stékají po tváři,
bubnují do světel vysoko nademnou.
Pokaždé uhasnou, pak zase zazáří.
nechtějí odepsat mou naději nadějnou???.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
ST - výborný...mám přesně takové pocity...když se jdu třeba projít nebo tak...moc hezké
09.01.2009 10:15:00 | Agniezka
Nechci se hájit. Děkuji Ti za upozornění, ale řekni mi, která baseň od srdce (Ať už od jakéhokoliv autora) se vždy přesně rýmuje? Která? Je nějaká dokonalá? Dokonalé není nic. Ani já, ani jablko padající vždy kousek od stromu... Básně jsou od srdce. Né od toho, aby jejich kousíčky do sebe zapadaly tak, jako ozubená kolečka nejdražších hodinek na světě.
22.09.2008 21:21:00 | Perník
cti to po sobe nahlas, slysis jak ti nesedi konce rymu?? tomu se rika spatny rytmus...
20.09.2008 21:51:00 | saddova