.
.
Prolog
s tou správnou jiskrou (nejen vlídnou)
všechno zahoří
i lodě na moři
než ke dnu klesnout stihnou
- - - - - - -
- - - - - - -
...ještě pořád čekám
v truhličce mám tvé doteky
a svoji korunu
s tvými vpletenými vlasy
(byly a možná zas budou)
naše ruce ještě pořád jsou masité
a tvé břicho mi bude vždycky chutnat po chlebu
mým chrámem je tvé tělo
jen klečím
a modlit se zapomínám
neumím rozlišovat mezi polibky
a kořeny
neumím rozlišovat mezi prostým
a složitým
tak jsi teď na mém seznamu
slibů k zapomenutí
všechno hoří když tomu dáš
tu správnou jiskru
(oheň vždycky cizí
popel jen a jen můj)
co na tom
že vzhlížíme k věčnosti
když navěky není nic
jen nepřítomnost
Epilog
všechno se děje
v tom pravém čase
jen někdy jakoby se trochu zasek
...a pierot se tajně směje
.
.
Velmi silná, pocitová básenka, mnohé mi připomněla, nevím, co na to napsat ... možno su jen už dnes příliš unavená ... ST!
26.09.2008 21:58:00 | NikitaNikaT.
Hezké!
K něčemu mě to inspirovalo - napadlo mě něco ve smyslu (lehce narcistního) "tvé břicho jak pekáč buchet s tvarohem atd." Asi to rozpracuju.
22.09.2008 18:41:00 | Juan Francesco de Faro
Pierot je maska,je to přetvářka.Všechno je tak jak má být.Ano,jen se čas na chvíli zasekne.
21.09.2008 17:52:00 | pejrak
Krásná, básně, jako tato, opravdu otevírají truhličky, člověk se přehrabuje ve smutku, vzpomínkách, trápí sám sebe/ sice nevím k čemu je to dobré/, ale je to tak.
Co se týká pierotů, myslím, že lidé je nemají moc v oblibě, protože jim připomínají, že /skoro/ každý v sobě pierota skrývá...
21.09.2008 08:54:00 | SZN
pieroty a klauny nemusím ale kdyby mě někdo našil na sako rolničky byl by ze mě docela fajny šašek...
promiň že jsem odbočil od tématu...
21.09.2008 00:43:00 | jedam
V truhličce doteky, vlasy - relikvie, jichž se neumíme vzdát, protože milujeme. A ten (ta), jemuž patří, se chová jinak než dřív. Možná má tu samou truhličku, ale z nějakého důvodu ji na čas zavřel. Taková báseň by ji mohla otevřít.
21.09.2008 00:12:00 | Tygropes