Žena Quasimodo

Anotace: Není to báseň. Jsou to básně.

„Jsem patník, po kterém šlapeš,
sem tam si odplivneš, sem tam si dupneš.
A když kolem poběží kráska, zastavíš ji,
aby sis s ní mohl užít před mýma očima,
a já umírám bolestí pod tíhou Tvé špinavosti.“

„Chtěla bych být krásná,
ta jediná v Tvé hlavě.
Chtěla bych být krásná,
ta jediná v Tvém srdci.
Chtěla bych být krásná,
ta jediná v Tvé duši.
Ale já jsem tak škaredá,
ta jediná v Tvé prdeli.“

„Nemám krásné vlasy, nemám krásné oči, nemám krásná ústa, nemám krásnou šíji, nemám krásná ňadra, nemám krásný pas, nemám krásné hýždě, nemám krásnou pochvu, nemám krásné nohy.
Nejsem zkrátka DOKONALÁ.
Jsem jen obětavá, trpělivá, hodná a nadevše milující.“

„Já nejsem ta kráska a Ty nejsi zvíře,
Ty jsi jen chudák a já ta bohatá.
Láska – toť bohatství mé
a Ty máš jen sobectví, narcismus a žal.“

„Řekla jsem jednu větu, že mám Tě ráda,
řeklo to srdce, ne má ústa.
A Tvá ústa řekla, že máš mne také rád,
ale Tvé srdce říká, že nejsem jediná…“