Osudová touha,
ta, co zhasíná jen z pouha.
Jeden nepřestane chtít,
o tom druhém v noci snít.
Až ta hvězda dneska spadne,
jejich láska nevyhasne.
Nevyhasne - Nikdy ...
Mít tě rád - Vždycky ...
Srdce druhého si budou přát,
vždycky společně se smát.
Touha věčná toť bude,
až do konce jeden s druhým pujde.
A až je smrt rozdělí,
v nebi se znovu potkají.
Jelikož ti dva byli pro sebe stvořeni,
nikdy nebudou jinému stvořeni.
Druhého nevymění za kopec zlata,
jelikož láska jejich, ta je svatá.
Tak rytmus je občas trošíčku mimo, pokud to pojíš jako se starou formou básně. Ale jinak se mi to moc líbí., Tip
Standa
26.09.2008 15:52:00 | Zasněný básník