Dva

Slunce vyšívá vlny Vltavě,
racek hladí vítr.
A dva:
jsou socha,
jedna myšlenka,
slovo.

Večer jde ulicemi,
zahalil Žofín,
a šumění splavu,
prochází okamžikem.

Okamžikem,
kdy dvě dlaně svírají čas:
Čas dvou.

a