Monologika

...

Jsem jako tvoje skládka
na kterou každou chvíli
vršíš zbytečnosti.
Bereš mě zkrátka.
To řeky uvolnily
ledy upřímnosti

jak prsty - cingrlátka -
které ostré pily
přibrousily dosti.
Jsi symbol nevinnosti.
Máš v sobě hořkost býlí
přitom jsi tak sladká...

Jsem jako tvoje skládka
na kterou navršili
moje zmrzlé kosti.
Jsem hlava která šílí
jak v těžké opilosti
Jsem most v němž chybí matka.

Jsem
chůze
velmi
vratká.
Zas po tmě jsme tu zbyli
napnutí do krajnosti.

Pointa? Bez pozlátka:

Řeku jsme rozvodnili

Nikdo ji nepřemostí

...