Anotace: psáno ...vysoko... v horách, při bušícím srdci :-)))
***
Na nebi se krabatí mračna
a Čajkovskij by lhal,
kdyby Labutí jezero nebylo v oblacích.
Když prší, snášíš se z nekonečna
na páry bílých skal,
Tvé rty se ztrácí;
a do srdce mlžně vpíjíš
barvy nostalgie.
Prší. A včera bylo tak hezky. Ovíjíš
se pavučinou mysli. A stále venku lije.
Prší. A kdyby Bůh déšť nevymyslel,
možná by se nerozpustil ten den,
kdy jsi u mě byl...
Ještě necelých 14 dní a mám vysněné volno, pár dní budu na horách a sbírkya Tvých básní pojede se mnou a náležitě si je vychutnám znova...
31.08.2005 07:52:00 | Tereza
Možná jsou všechny včerejšky rozpuštěny, ale v srdci máš místečko, kde se žádný z těchto dnů nikdy nerozpustí. Tak se snaž všechno si to pamatovat, protože to, co si nepamatuješ, jako by se nestalo!!! Krásná báseň!!!
30.08.2005 18:01:00 | Keilanne