Podvečerní balada

Dnes myslela jsem na tebe,
když slunce bylo rudé.
Dnes myslela jsem na nás dva,
co bylo, je a bude.

A jediné, co mohu říct
a čím jsem si teď jistá,
že zasáh jsi mě počertech
do neslabšího místa,

a že tě vždycky budu ctít
a v paměti své chovat,
lhostejno, zda se rozejdem
či budem pokračovat

měsíce, roky...kdopak ví
a kdo nás může soudit?
Slunce je rudé každý den
a lidé často bloudí.