Nekonečné hradby

Stavím ..

ze vzpomínek minulých,
z chvilek štěstím plných
ze srdce citem zlomeným
a z domněních mylným.

Po částečkám hradbu bolu,
beze smyslu slyšet,
dal mi život další sodu,
žádnou šanci křičet.

Nechci city v duši pusté,
nevěřím vám slova.
Dělejte si prosím jinde,
ze zoufalce vola.

A i když slzy stékající,
dávaj bolest znát.
Jsou ze zklamání, tryskající
že uměl člověk lhát.