.
tváře
nám sváže
touha
a páže
se ukloní
pod stromy
u oltáře
z věčného
kamení
a věz
na štole bílé
pak kněz
v poháru
krví rudou
pro nás dva
zapění
a
nechá nás
ochutnat
směs nás
dvou
pod jmelím
právě hřmí
.