Šeříky

I šeříky nemají stání
hledají útěchu v básních,
přichází-li čas
odkvétání.

V jemném stínu keřů
šeptá dívce hoch,
jak moc ji má rád,
zkouší vroucí slůvka v lásku
splést a rýmovat.

Nad nimi dvě lípy
vzhlíží českou kotlinou,
oblé hřbety kopců
plují v mateřském mléce,
než se ranní mlhy rozplynou.

A vysoké nebe,
jež daruje život všem,
vlídné slunce z klubka nití
utká barvy v den,
pro mne i pro Tebe.