Marnost

Marně se procházím krajinou stínů
kladu si otázku kam náležím?
Pomalu s davem necitně splynu
nebo se bez lásky usoužím?
Marně si přehrávám úsměv Tvých lící
ženu se kamsi za hmotou.
Smutek si prokládám srdcem bijícím
které by chtělo být s Tebou.
Marnost je okamžik, který nás láme
v klidu se zakousne a pak se drží
knížek a rodičů marně se ptáme
odpověď hledáme, najdem ji stěží.
Marnost je dráždění historie
která už proběhla a vzal ji čas
šťasten je ten, který přežije
a smutnost vzpomínek odnesl ďas.