Ráno co ráno
na šestým kilometru
vídám tě v metru ospalou
a jak dny jdou
dle přání Aláha
mně stále chybí odvaha
si přisednout
a klidně říct
mé oči už vás léta znaj
a svlékaj bez ostychu
chtěl bych vás pozvat na Havaj
za létem plným hříchu
sorry tak trochu přeháním
a oni už ví co jsem zač
tak alespoň pod stan na Mácháč
Pěkné dílko, ostych a jistou plachost dobře znám, ta je mi za vlastní :o) Tedy né úplně ve všem.
09.10.2008 06:47:00 | NikitaNikaT.
Skvělý, dokonce mě to i pobavilo, zvlášť ta část o letech svlékání očima(vydařené spojení)...:o)
08.10.2008 22:13:00 | Efiee