Anotace: ..vzdát se stojí někdy víc úsilí než bojovat... věnováno /snad na rozloučenou/
duhová vločka tiše kane
s bázlivým pohledem na ní
přemítám, co se stane
až se v mém srdci setmí
a při tom pozorování
já si neuvědomila
že nastalo setmění
vločka k zemi dopadla
.
.
.
tu vločku, dno objímající
schovám hluboko v sobě
navždy mi připomínající
že věnována byla... tobě
s melancholickou lehkostí
budu jí s láskou opatrovat
je navěky tvou přítomností
nikdy jí nebudu litovat...
neb
ta vločka je...
.
.
....má slza bláhová
s lehkostí duhovou
tobě věnovaná
...na rozloučenou...
Copyright © 2008,Caracol
Zde není potřeba slov, neb asik vím, tuším a snad i přímo cítím, jak Ti je a plně souhlasím s anotací, zažila jsem to na vlastní kůži... ale dnes nelituji. Bylo to potřeba. Jinak bych asik neproživala a nepoznala to, co zažívám a co mám, člověka, jež pro mne znamená mnoho...
13.10.2008 12:15:00 | NikitaNikaT.
Krásná...smutná...jako život...jen toho rvaní bývá někdy k neunesení...a víra je křehká nádoba...někdy stačí silněji fouknout...slovo v hněvu pronesené...bublina splaskne...vločka odletí...a my jen smutně otočíme hlavu za vánkem, jež včera vál...
Ano, někdy spojuje
bublina, či duhová vločka
kdo si počká, se dočká
ale jen pro toho, kdo buduje
nebo boduje?
10.10.2008 07:09:00 | SZN