Anotace: Tahle báseň je psaná ve vzteku a přesto nakonec promíjím...ono je to totiž osvobozující...
Nebudeš bohatší, když ukradneš mi srdce,
nebudeš silnější, když zlámeš ho na kusy,
chceš-li to udělat, pak udělej to prudce,
dřív než tě vlastní zhouba zadusí.
Možná si myslíš, že jsem na kolenou,
netušíš, kolik síly v sobě má zlomená žena,
to srdce dokáže pak rychle zchladnout,
že nestačíš ani zasténat.
Dlouho mi trvalo najít protilék
na jed z tvých úst, slov a činů,
ale tolikrát to muselo zabolet
a snad jen pro čirou krásu okamžiků
ti to prominu…
Odpuštění je vždycky osvobozující!!! Jak duševně, tak fyzicky, bylo by to na dlouhé vyprávění... a básenka? Skvělá! Tuze líbí se mi :o))
06.09.2005 15:08:00 | Cecilka
rosteš
03.09.2005 08:19:00 | pla-ton
V odpuštění se skrývá naše síla!!! Hezkyy...moc pěkně napsaný a vztekavý..
02.09.2005 21:45:00 | makretka
Naprosto upřímně se na vědomí dává, že tato tvoje básnička je pěkná a moc dobře napsaná. Je v ní též plno vzrušujících emocí. Jsi planoucí talent. Jany Krtice bych se chtěl dotázat, zda to tvé konejšení, že je obvyklé,že "oni nemůžou tolikrát a tak, jak byste si to přály" mínila doopravdy nebo přeneseně. Ještě ostýchavá poznámka :tvé motto v úvodní části není gramaticky v pořádku.
02.09.2005 19:04:00 | pla-ton
Někdy si říkám, jestli stojí za to trpět, jen kvůli pár skvělým okamžikům... Opravdu jen pár, protože oni nemůžou tak dlouho a tak často, jak by nám to vyhovovalo!
02.09.2005 18:05:00 | Krtica