Anotace: Někdy si navzájem ubližujeme víc, než si myslíme. Neboť osoba, která Tě zná jako své boty, ví nejlíp kam bodnout, aby to bolelo nejvíc..
ON:
Širá pláň,černá stráň.
Upadlas´?
Koho to zajímá. Tak prostě vstaň!
A přestaň si stěžovat, že Tě to bolí,
nebo Tě ještě přetáhnu holí.
VSTÁVEJ!
Já Ti už nepomůžu,
tak na co čekáš.
A zatím jsem Ti nic neudělal,
tak co se tak lekáš.
JÁ:
Vzals´ mi mé sny a naděje,
rozpustil je jak cukr v čaji.
V prázdném pokoji housle tence hrají.
Není už úniku,není už rizika,
slovo láska nebo štěstí nic mi už neříká.
ZABÍJÍŠ MĚ!
Umírám z toho,jak se ke mě stavíš,
bolí mě to, jak na můj účet se bavíš.
Na mém hrobě věnec lemovaný černou páskou,
a na něm nápis "zemřela jeho láskou.."
Tak s tímhle se umím dokonale sžít... taky to občas prožívám... Moc krásné verše - úžasně výstižné, vystihují přesně ten pocit když si myslíš že tě někdo podrží ale on Ti podrazí nohy...
19.11.2008 10:08:00 | Etain
Mluvíš mi z duše....cítím se právě uplně stejně a nevímm jestli to dál unesu..
19.10.2008 21:43:00 | bajli33