Světlo
Světlo
nevinnost tvého úsměvu
rozmlouvá s mým strachem
padlé srdce ze země zvednu
kde leželo zasypané prachem
prachem, jež na něj navál
vítr prázdných dní
zmrzlý cit náhle roztál
z doteků tvých dlaní
tvé doteky nevinné
při nichž svět stojí
ty dotyky tak jemné
mé rány pomalu hojí
a já opět začínám věřit
životu
za to můžu vděčit
světlu
jež přišlo
spolu
s tebou….
.
.
.
.
s tím světlem tiše čekám
až i tobě víra se vrátí
naší naději hýčkám
a
věřím
že
brzy
smutek se navždy ztratí
/z našich duší/
Copyright © 2008,Caracol
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Dohání mě k zamyšlení nad tím, že naděje nepohasínají pouhým mávnutím hůlky a vyslovením kouzelného slůvka... Nevím jen teď...Dala jsi mi naději, ve víru v naději. =)
03.11.2008 22:37:00 | Perník
Průzračné naděje teď napij se z mých dlaní,
láska je souznění a dávání i braní ...
26.10.2008 22:23:00 | jita.1965
Krásná básenka, plná touhy a naděje. Tohle dílko má pro mne hloubku a mnoho myšlenek.
24.10.2008 13:53:00 | NikitaNikaT.
Krásná.Moc držím palce :-)
23.10.2008 11:31:00 | JaniHani
