POHLADILA JSEM ŠTÍRA

*

Žár rozzářeného poledne
na úpatí strmých srázů
kdesi daleko
v srdeční krajině
zestárlých dětí
toužících po lásce
opětovaných něžností

Vyhříval se na výsluní
on byl pánem plání
ve svém majestátu
trůnil na vrcholu
hierarchie
nedotknutelnosti

Pohladila jsem štíra

Svými články něžně
spoutal má zápěstí
chtěnou nesvobodou
oddaná toužením
dmýchám teplo dlaní
do nitra těla jeho
nahrazujíc slunce

Poporostl

těsnou kazajku krunýře
přetvářku k nepotřebě
odhodil cvakaje klepýtky
do rohu pokoje
vysněných zámků
nesplněných přání

Jedový trn hluboko
vězící pod kůži
za nehty vlezl
studené teplo
kroutící tělo zanechal
podbříšek prožitků
šimrá útroby vzpomínek

Tíhnu k samotě

chitinový převlek
ve skříni

*