ZAHLÉDL JSEM LÁSKU

°

šel městem
nazdařbůh
míjel nevidomé tváře
. . . lhostejných . . .

neurčitost
jako proud času
v řečišti životů
u Viktorčina splavu
jako koloryt procházek
po nábřežních náplavkách
. . . nazdařbůh . . .
s labutěmi tiše plujícími u břehu
navlékám po sté nit
při hledání východisek
pro dnešek
na zítra . . .

zvedám ztracený šátek
s vůní Chanel 05
je jako ta
co koupili jsme spolu v Paříži
na Avenue des Champs Elysées
byl tehdy také vyzlacený podzim
dny zářily bezstarostným životem
jako bílí ptáci v průzračném azuru
jako kašmírový pléd shozený s Eifelovky
zavoněl mi Seinou můj široširý svět
. . . i jahodami . . .
a lahodným vínem
. . . na Tvých rtech . . .

šel nazdařbůh
míjel životy druhých
zdály se stejné
snad jako nepříliš povedené klony
. . . masky . . .
jako o Benátském karnevalu
(jen trochu prostší)
zdánlivě bezstarostný svět
v imaginární maringotce svého bytí

najednou prohlédnu
jde proti mně žena
usmívá se svému očekávání
nad všechno povznesena
sytá růž na rtech
navzdory všem
nese si svou ženskou krásu
. . .
kolem se rozžíhají světla
pojednou dohlédnu až za obzor životů
radosti počátků
i smutky konců
bezbřehé jezero
zrcadlí oblaka v poklidné hladině
hebká vláha milujících
ovoní mlhou vzpomínek chvíle
kdy míjíš se s časem . . .

ZAHLÉDL JSEM LÁSKU

°