Uvědomuješ si, s číms souhlasila?
Děvče, máš odvahu po tom všem...
Srazí tě na kolena, zničí
V prokletí změní se tvůj sen
Bláhová, naivní holko
Chtěla jsi všechno, teď ti stačí půl
Na ještě víc střepů rozbije tvé srdce
Tak ještě chvíli stůj
Přemýšlej
Braň se, dokud můžeš
Svlékne tě z kůže
Pohřbí zaživa
Řekni, že sis to rozmyslela
Víš, jak to vždycky končívá...
Oči jen pro pláč a v duši díra,
co dlouho nebudeš moct zaplnit
Život v troskách, nekonečná bolest
Minimální vůle žít
Zastav to, dokud je ještě čas
Sotva tě někdo pak ze země sebere
On nechce zpátky do tvého života
Chce jenom zpět do tvé postele...
Když nemáš nic, i půl ti stačí
A srdce na kousky už nejde zlomit
Chci si vzít to, co mi může dát
s vášní a touhou, polibky, slovy
Chci jen trochu z toho světa,
kam tak strašně dlouho nepatřím
Chci jenom trochu z toho světa ukrást
Chci být zase s ním
Uvědomuji si následky a přijímám je
Prokletí přece může se stát snem
A když bude zpátky v mé posteli,
bude i v životě mém...
a pak že si člověk sám sobě nelže? - jak mi někdo tvrdil
takovou situaci, co popisuješ v básni znám
trochu je v mé básni: Píseň svádění
někdy je člověk ochoten obětovat všechno pro jednu věc
jen, ono to jde přes jeho přirozenost, zásady, osobnost, přes jeho vlastní já, chce a přitom nechce
dilema
27.10.2008 01:39:00 | blue