Zpověď

Anotace: pro dívku, kterou vídám ve svých snech...

Přišla tmavá noc,
oknem vtekla do bytu,
přesto, že už nejsi tu
tak polštář ještě nepřestal mě hřát.
Tak tu sedím sám,
v hlavě mám tvůj dětský smích,
vítr šumí v jabloních,
snad je to on, kdo nenechá mě spát.

Kým jsem se to stal?
Proč chci být lepší než dřív?
-Udělal bych téměř cokoliv,
abych tady nebyl teď
a nemusel zde z lásky psát zpověď,
že chci být znova s ní.

V kamnech praská tys,
stíny jeho plamenů
ptají se, zda vzpomenu
na tu, kterou snažil jsem se svést.
Snad mi uvěří
-nechtěl jsem ji pro krásu
i když jsem jí do vlasů
včesával třpyt kousků spadlých hvězd.

Kým jsem se to stal?
Proč chci být lepší než dřív?
-Udělal bych téměř cokoliv,
abych tady nebyl teď
a nemusel zde z lásky psát zpověď,
že chci být znova s ní.

Lesklé malby váz,
jež jsou plné šeříku,
tančí v rytmu valčíku
a do pokoje vplul cínový mrak.
Srdce se mě ptá,
zda mohou být přáteli,
ti co spolu seděli
v místech, do nichž nevyletí pták.

Kým jsem se to stal?
Proč chci být lepší než dřív?
-Udělal bych téměř cokoliv,
abych tady nebyl teď
a nemusel zde z lásky psát zpověď,
že chci být znova s ní.

Smutek nebo žal?,
klidně třeba obojí,
ani jedno nezhojí
vzpomínku těch slzí na očích.
Kdo je vlastně kým?
Na stole jsou kroužky z vín,
z růže se stal černý blín
a krev ukápla na panenský sníh...