Naděje

slunečním paprskem ozdobit nebe
do mořských hlubin nechat se nést
v koruny stromů na křídlech letět
ze žlutých květů ti věneček splést

netrpět závratí když ráno svítá
k jasnému obzoru malovat duhu
toulat se po polích blátem všech cest
a kolem koukolu uvázat stuhu

koláčky s tvarohem po ránu snídat
a čaje z heřmánku na žízeň pít
a už jen dopředu – ne zpět se dívat
děkovat osudu, že můžem snít

dělit se o krásu podzimních stínů
do horských bystřin polibky dát
procházet oponou tvořenou časem
a všemu špatnému nahlas se smát