Anotace: V jedné moravské vesničce stojí kostelík a žije spousta milých lidí, přátel ...
***
V údolí krčí se na stráni
maličký kostelík spanilý,
zvoneček z věže tam vyzvání,
zašla sem dívenka na chvíli.
Neodmítla to pozvání,
vábení plamínků zažatých svíček,
modlí se s večerním klekáním,
slova svá váže tu do kytiček.
Vznáší se kostelem k oltáři,
od drobné postavy klečící.
Dvě smutné oči se rozzáří,
pohledem pohladí světici.
Prosím Tě Panenko, spanilá rodičko,
na oltář kladu ti voňavé lilie,
prosím Tě opatruj mé zlaté srdíčko,
za něho šeptám své kyrie.
***
Zdá se mi známá ta postava klečící,
ta, co se modlí a neslyšně zpívá.
Jsem to já, dívenka očima prosící.
Ave Maria
***
Moc bych si přál, aby to té dívence pomohlo...
Pěkná báseň! :-))
03.11.2008 14:17:00 | poustevník Jirka
Básenka se mi četla s lehkostí, je tak jemná, křehká... na chvílu jsem si to dokázala představit. ST! za obsah a myšlenky.
30.10.2008 20:33:00 | NikitaNikaT.