Zabíjíš mě

Horký
jako babiččina kamna v kuchyni,
když dotýkám se tvé sametové kůže,
když žebrám o čas a ty šeptáš : "Můžeš!",
když pokládáš mě na okvětní lístky růže
Hřeješ a pálíš a zabíjíš mě

Chladný
jako krystal polárního ledovce,
když vrážíš mi dýku do srdce,
když žebrám o lásku a ty se ptáš : "Chceš?",
když nevoláš a nepíšeš
Chladíš a studíš a zabíjíš mě

Žhavý
jako železo, když se taví
Tak i já rozpouštím se v tvém náručí
Nemám sílu pohlédnout ti do očí
Tvé horko mě snad umučí
Na mém těle necháváš spálená místa
Už jsem si jistá
Ty mě zabíjíš

Studený
jako potůčky vody v horách se rodící
Smýváš ze mě i můj vlastní stín
Mé city topíš v hloubkách svých
Necítím, neslyším, nevidím
A jen marně doufám,
že jsi své dílo dokonal,
že už je po všem,
že jsi mě zabil
tím, že jsi mě nemiloval,
a přesto mě líbal a hladil...