Anotace: Vyznání do nebe!
.
.
Padají hvězdy,miláčku,padají
koukej,podívej přec!
Zatřepeš se mnou…
A ukážeš prstem na nebe
já dobře ukrytá
v tom loubí,v té naší posteli
zavrtím se…
Padají hvězdy,miláčku,padají
koukni se ven !
Prober se na chvíli…
víčka mám zavřená
slyším Tě zdáli
už nyní líbá mne
bezstarostný sen!
Večer už nepřijdeš!
Nepřijdeš nikdy!
Hvězdy Tě k sobě přijali!
A já sedím v čele
v tom ještě teplém tichu
v té naší posteli
a v uších mi zní…
Padají hvězdy, miláčku,padají !
Co všechno na světě
bych dneska udělala…
Kdybych ty hvězdy
s Tebou spočítala…
A kdyby to všechno jen…
Byl včerejší pouhopouhý ten sen!
.
.
.
Někdy jsme líní nebo jinak divní - k vlastní škodě - a pak litujeme...
Pěkné dílko! :-))
07.11.2008 18:51:00 | poustevník Jirka
Smutné a zároveň tak krásné.Srdíčko pochopilo.
04.11.2008 19:45:00 | JaniHani
Smutek je bohužel nedílnou součástí života spolu s radostí a láskou.:o))
02.11.2008 12:25:00 | střelkyně1