ještě vonim tvým prostěradlem
když ráno motám prstem kouř tvejch cigaret
jak šponu, jak péro
a nechám na něm skákat
všechny svoje pochyby
když se chtějí vyhnout závějím peří
snažím se nedýchat
a přesto cítím náš pot
snažím se nemluvit
a přesto slyším
jak se ptám:
máš mě vůbec ráda
strach je jako magnet jako černá díra jen se trochu postavíš na špičky a odletíš přímo do jejího středu, Tvoje obrazy v básních jsou nesmírně skutečné jakobys tu báseň tesal z kamene
básníku...sochaři
02.11.2008 21:13:00 | Noc17