Na osamělém políčku,
osamělý strašák stál,
lásku cítil ve svém srdíčku
a že by ji ztratil moc se bál.
Ať je noc či den,
ať prší nebo slunce svítí,
on stojí a vzpomíná stále jen,
jak ve vlasech měla kvítí.
Jak vítr s jejími vlasy si hrál
a její úsměv vždy jiskru měl,
když v zimě cit k ní ho hřál,
jak tehdy měl vše, co kdy chtěl.
zvpominky jsou fajn,,,ale nekdy boli,jinak moc pekna basnicka ST
04.11.2008 09:06:00 | strašidýlko-střapatý
máš pravdu, vzpomínky jsou krásné, měly bychom si je uchovat ale někdy je třeba udělat krok kupředu, i když se třeba zdá že je to strašně težké, stačí chvíle, kdy poznás nekoho jiného, a ten krok kupředu je tak snadný...
03.11.2008 20:38:00 | Caracol