Mrazení
Mrazení
Cítím v zádech Tvoje oči
..když odcházím….
Zasněná ve světě divů
Se nacházím
Jak naivka
Podléhám přílivu
…zábrany ztrácím…
a při odlivu
pociťuji mrazení
Když stojíš za mnou
Zasnění…
Chceš mě?
Vyhýbáš se mi, množíš mé slzy…
Tvůj přístup mě mrzí,
Jsem tak sama…
Cítím se osaměle.
Jak troska mezi lidmi,
Osiřele…
Jak spálit k Tobě cit,
Jak přetrhnout tu nit?
To mrazení,
Když odcházím –
Když nevím, kdy uvidím - a zda ještě vůbec –Tvoje oči
A večer polštář samotný zase moje slzy smočí….
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Připomnělo mi to něco, co dobře znám. Jojo, kdo z nás tohle nezažil?
Báseň je plná citu, podařená. Však vždy platí, že než takového, tak radši žádného. ;) ***
13.11.2008 14:13:00 | Isobel
Tímhle si pronde každý z nás a ne jedednou, jak ženy, tak i muži. ST! za obsah, vyjádření. Smutné, ale zdá se, že ze života.
05.11.2008 10:03:00 | NikitaNikaT.
