Jahodová víla

Říkal jsi mi Leontýnko
a psal básně na předloktí.
Občas jsme si dali vínko,
chtěli jsme spolu být na století.

Patříval mi svět,
když stiskl jsi mě v náručí.
Nevím, kde jsi teď
bolí to, ale nepláči!

Neměl jsi rád můj pláč.
Proto se držím.
Řekl bys: "Díky", já: "Není zač"
Tak spím.

Snad ve snu Tě potkám.
Třeba mě políbíš motýlím polibkem.
Na něžná slovíčka od Tebe čekám.
Místo všeho teď umírám steskem.

Já, jahodová víla,
Ty, můj jahodový princ.
Napůl mrtvá, napůl živá.
Teď už nemám nic.

Stále se, ale nadějí nevzdávám.
Ta přece umírá poslední.
do snů Ti tiše zazpívám,
byl jsi můj jediný.