Ve vlaku mého štěstí jsi černý pasažér,
v lůžkové části dáváš mi znát,
že někdy v lásce obtížně hrajem fér,
když nechcem moc dávat, ale dost brát.
Zas je tu ta chvíle, můj milý lupiči,
když spolu krademe to známé ovoce,
bojím se lásky velké i lásky jepičí,
bojím se milovat na dvě stě procent.
Jsi černý pasažér ve vlaku mého štěstí,
dokud jedeme veselí, nechám to být,
možná až na konci světa, možná už na rozcestí,
možná i za jízdy nechám tě jít…
Jejdanánku, co s tím strachem?
Ať se balí, honem, kvapem!
Vždyť zabírá místo citům jiným,
tak ať se potvora rychle klidí!
Je to totiž liška podšitá,
čím se živí, to k tobě přivítá...
Moc hezká básenka! :o)))
15.09.2005 15:34:00 | Cecilka