Nesnáším a miluji

Vítězí slabost
a přesto prohrávám,
vzali mi tě, růžičko,
že s tebou si pohrávám.

Jak pružina, nahoru dolů,
dráždím tvé upřímné city,
kdo odpustí mi tisíckrát,
kdo jiný nežli ty.

Na hony vzdálená,
blížíš se stále dál,
umírám touhou po tobě,
dřív jsem se tomu smál.

Odvést do lesa,
umlčet a tak dál,
když takhle by to bylo,
každý keř bych prohledal.

Odpust mé mladistvé zbrklosti,
ta slova - to alkohol,
teď trpěl bych tisíckrát
a přežil i světabol.