Anotace: Platonická láska a přece na dosah ruky, zadaná a věrná a přece hřešící myšlenkou. A k tomu já, stařec dvou tváří.
************************
Zase jedna nedělní deprese,
plná touhy na jejím klíně,
po sexu na palouku v pralese,
po vášnivém víně.
Zpětné zrcátko stále připomíná,
vzácné chvíle s Tebou strávené,
na ty se těžko zapomíná,
dvě duše chtíčem mámené.
Dokonalá souhra, ze které Tě mrazí,
My dva - dvojka sehraná,
leč bitva už je prohraná.
My dva - sebevrazi.
My dva s pláštěm na těle,
jen ve vzpomínách nazí.
Jakoby verše zmizely,
verše konce příběhu,
jakoby oni věděly,
že dojde zase na něhu.
10.11.2008 21:33:00 Elisha
Tohle je super!Já nemusím výlevy pocitů, ale tohle je poezie.Má to verš, vtip, skrytý význam,to je vše,čeho já si cením.
09.11.2008 18:21:00 0-0
Zjišťuji, že mi pomalu, ale jistě, začíná vadit u velké spousty básní zde, změna rytmu. Neříkám, že vždy se musí povést udržet jej, ale náhlá změna mi tam prostě vadí.
Jinak obsah, toliko omílaný, známý, nic nového. Co k tomu říct? Touha je nekonečná, stejně jako naivita a lidská hloupost (která se do toho všeho postupně začne též vměšovat). Ale to už jsem ti všechno psala...