Anotace: Platonická láska a přece na dosah ruky, zadaná a věrná a přece hřešící myšlenkou. A k tomu já, stařec dvou tváří.
************************
Zase jedna nedělní deprese,
plná touhy na jejím klíně,
po sexu na palouku v pralese,
po vášnivém víně.
Zpětné zrcátko stále připomíná,
vzácné chvíle s Tebou strávené,
na ty se těžko zapomíná,
dvě duše chtíčem mámené.
Dokonalá souhra, ze které Tě mrazí,
My dva - dvojka sehraná,
leč bitva už je prohraná.
My dva - sebevrazi.
My dva s pláštěm na těle,
jen ve vzpomínách nazí.
Jakoby verše zmizely,
verše konce příběhu,
jakoby oni věděly,
že dojde zase na něhu.
Tohle je super!Já nemusím výlevy pocitů, ale tohle je poezie.Má to verš, vtip, skrytý význam,to je vše,čeho já si cením.
10.11.2008 21:33:00 | Elisha
Zjišťuji, že mi pomalu, ale jistě, začíná vadit u velké spousty básní zde, změna rytmu. Neříkám, že vždy se musí povést udržet jej, ale náhlá změna mi tam prostě vadí.
Jinak obsah, toliko omílaný, známý, nic nového. Co k tomu říct? Touha je nekonečná, stejně jako naivita a lidská hloupost (která se do toho všeho postupně začne též vměšovat). Ale to už jsem ti všechno psala...
09.11.2008 18:21:00 | 0-0