až se labuť dotkne
hladiny černé oblohy
až slepý pták vzlétne
zahalen do temnoty….
…až němé bytosti
ke mně promluví
až silou věčnosti
bariéry se prolomí…
…až můj vnitřní chlad
který je smrtí mé věčnosti
začne mě zvnějšku hřát
uniknu z tvé společnosti…
.
.
.
…ve které jsem polapena
jak ve skále
jenž se uzavřela
.
.
a nepustí zajatce ven…
.
.
.
…ta skála lásky
jež na nás hrozí
svými nadějemi….
Copyright © 2008,Caracol
Nádhera. Každý by měl mít svou skálu aby se mohl o ni opřít, beze strachu, že se začne drolit.
10.11.2008 22:16:00 | JaniHani
Skála lásky... možno trochu tvrdý výraz, tedy ne doslovně, spíše bych řekla, že je to dost těžké. Když milujeme je to fajn, ale jakmile se cosi změný... ta skála lásky nás jen ztěží pustí... Pak už to asik není ochraná, ale spíše tvrdá zabrana pro lepší štěstí. Mno, tohel je jen můj názor a prvá myšlenka, co mna napadla po přečtení.
10.11.2008 15:40:00 | NikitaNikaT.
líbí je slabé slovo
krása je málo
nevím co napsat
jsem jen zedník
mou slovní zásobu
to překonalo
ST 1 000 000 X
10.11.2008 15:05:00 | Belmon
..ty okovy jsou v nás, každý je něčeho zajatcem, být zajatcem lásky mi přijde ještě ta nejlepší varianta, i když bolí, lépe, než ji nepoznat..
10.11.2008 07:44:00 | páááááááá
jéé...:)) (velice intelektuální poznámka, já vím;))
09.11.2008 23:11:00 | okousaná od světlušek
ocitnout se v ní je často snadný, opustit jí je težký...a asi nejtěžsí je opustit jednu a vstoupit do druhý ;-)
09.11.2008 22:51:00 | Caracol