Bojím se ...

Zahřej mě, slunce moje,
do dlaní dám Ti ruce svoje.
Dýchej na ně a hlaď mi je,
chladem třesou se prsty mé ...

Není to chlad, co obklopil a třese mnou?
Musí být, mrznu, jak byla bych z ledu krou ...
Myslíš, že spíše strachem můžu se třást?
Nemám nikoho, komu mohla bych otázky klást ...

Snad zase vyjde slunce, co slzy zoufalství osuší,
zda přestanu se prozrazení bát, nikdo netuší ...
Zatím musíme se stále přes rameno dívat,
zda nevidí nás někdo v temném koutě se líbat ...