Tam, kde znějí zvony,
šeď jak mlha mizí.
Tam, kde znějí zvony,
duše rozkvétá.
Tam, kde slyšíš tóny
křišťálově ryzí,
tam se čisté slunce
duší proplétá.
Prosím teď ty zvony,
co do kraje znějí,
aby svoje tóny
dál srdci šířily.
Prosím teď ty zvony,
ať nás provázejí,
prosím teď ty zvony,
aby láskou
nešetřily!!!
Pro nás znějí zvony...
..má poetická přítelkyně..jak ty to děláš..s tebou taky nemusím mluvit a slyším..a čtu -li tvé verše..slyším zpěv anděla :o))
14.09.2005 14:55:00 | šuměnka
Cecilko, ještě jednou ti mnohokráte děkuji...Snad ti to jednou oplatím :)
12.09.2005 15:19:00 | JirkaS
Ať ti zvonečky zvoní těmi nejsladšími tóny co v životě lze jen vykouzlit. Už se na tebe a na srazík sluníčko moc těším. Sunny
12.09.2005 13:10:00 | Sunny
No to je dost, že jsi konečne napsala něco co se dá číst!
To byl jen žert. ;o) Cvaknul jsem tam 100.
12.09.2005 12:01:00 | Mava
Jééé Cecilko, ta je krásňučkáááá! Jo a věk neřeším :-))). Jen se usmívám nad tím, jak láska v 50 je stejná jak v 15 :-)))! V anotaci jsem se JEN zamyslela, ale neřeším to :-)))! Páá a měj se hezounky. Jo a zvonečky ať cinkají všem!!!
12.09.2005 10:51:00 | Dalimila
Z této básničky ty zvonečky krásně cinkají. Stačí jen na chvílí "zastavit se" a poslouchat.
12.09.2005 10:21:00 | Mourek
Hanýsku, to jsou ty zvony, které v sobě rozezníváme sami... navzájem...
12.09.2005 09:40:00 | Cecilka