Slova

slova, slova, nic než slova
pronikají v šedou kůru mozkovou
slyším, vnímám je zas a znova
prostě mají vlastnost takovou
toť jakoby hřebíčky do rakve života
v níž dutě zní už jen smutku prázdnota

tyto hřebíčky ostře kované v ohni pekla
nikdy už zpět vzít nelze ani když ublížilo
třebas jen málo z toho cos kdy řekla
snad ani nechtěla je ústa Tvá vyslovit
možná jen nedokázala jsi nikdy pochopit
že blízké cizí nejen srdce si Tě oblíbilo